Esenciální trombocytémie patří do skupiny poruch krvetvorby v kostní dřeni, myeloproliferativních onemocnění.
Krev tvoří asi 6–8 % hmotnosti dospělého člověka;sedmdesátikilový člověk má5–6 litrů. Skládá se z tekuté části (plazma) a buněk (krvinek).
Červené krvinky (erytrocyty) jsou nejpočetnější skupinou: ženy mají v mm³ krve 4– 5 milionů erytrocytů, muži 4,5–6 milionů. Jejich funkcí je přenos kyslíku z plic do tkání, a to prostřednictvím bílkoviny obsahující železo – hemoglobinu. Obsah hemoglobinu v krvi je tedy důležitou hodnotou, která se laboratorně stanovuje a sleduje. Zdravá žena má v decilitru krve 12–15 gramů hemoglobinu, muž 14–17 gramů. Snížená hodnota hemoglobinu se označuje jako chudokrevnost (anemie). V souvislosti s myeloproliferativními chorobami je důležitým parametrem naopak zvýšený počet červených krvinek, který je označován jako polycytemie resp. polyglobulie.
Bílé krvinky (leukocyty) jsou součástí obrany organismu proti infekčním (bakterie, viry, plísně) i neinfekčním cizorodým látkám. Jejich počet se pohybuje mezi 4 a 10 tisíci v mm³ krve. Snížené hodnoty se označují jako leukopenie, zvýšené leukocytóza. V rozpočtu bílých krvinek – tzv. „diferenciál“ – rozlišujeme granulocyty, lymfocyty, monocyty, eozinofily a bazofily.
Krevní destičky (trombocyty) jsou nejmenší buňky krve a stejně jako červené krvinky neobsahují jádro. Normální počet trombocytů v mm³ krve je 150–450 tisíc. Jejich nedostatek označujeme jako trombocytopenii, nadbytek jako trombocytémii nebo trombocytózu.Spolu s faktory krevního srážení, tedy bílkovinami v plazmě, se podílejí na zástavě krvácení. Pokud dojde k nadměrnému srážení krve v cévě, sraženina ji může uzavřít a znemožnit průtok krve, což je podstatou trombózy. Trombóza tepny vyživující srdeční sval je příčinou infarktu myokardu, trombóza cévy vedoucí krev k mozku je podkladem mozkové mrtvice. Pokud se trombus od cévní stěny oddělí a je krevním proudem zanesen do jiné cévy v jiném orgánu, označuje se tento jev jako embolie.
Výše uvedené buněčné součásti krve se tvoří v kostní dřeni. U dospělého se krvetvorná kostní dřeň nachází zejména v kostech pánevních, v hrudní kosti, žebrech a obratlích – celkově až 3,5 kg. Produkce kostní dřeně je obrovská – denně se ze dřeně do krve vyplaví kolem 2,5 miliardy červených krvinek, stejné množství destiček a 1 miliarda bílých krvinek na kg hmotnosti – a může se dle aktuálních potřeb měnit. Výchozím elementem pro tvorbu všech krevních řad je tzv. pluripotentní kmenová buňka, která má schopnost sebeobnovy. Pod vlivem řady bílkovinných působků se dělí, vyzrává a tzv. diferencuje, tj. dává vznik jednotlivým řadám krvinek. V průběhu tohoto velmi složitého procesu může dojít k patologickému ději, tedy poruše, která je podkladem krevního onemocnění.
Myeloproliferativní onemocnění (MPN)
jsou skupinou krevních chorob, jejichž společným znakem je zvýšená tvorba předstupňů určitých typů krevních buněkv kostní dřeni. Dle současně platné mezinárodní klasifikace patří do této skupiny: polycytemia vera (PV) a primární myelofibróze (PMF), esenciální trombocytemie (ET)
Příčiny vzniku jsou komplexní a zcela jistě zatím jen částečně prozkoumané. Předpokládá se, že primární porucha nastává na určité vývojové úrovni společné kmenové buňky. V jejím důsledku dochází ke zvýšené tvorbě předstupňů postižených krevních řad.Vyzrálejší stadia se následně vyplavují do krve a hromadí se v ní. To, že krvinky z postižených krevních řad mají zachovanou schopnost vyzrávání, odlišuje myeloproliferativní neoplazie od agresivních onemocnění typu akutních leukémií. V nedávné době byl u myeloproliferativních chorob popsán určitý typ změn v genetickém materiálu krvetvorných buněk- jde zejména o změnuna 19. chromozomu, tzv. mutaci V617F tyrozinové kinázy JAK2.
Dalším společným znakem uvedených onemocnění je to, že v průběhu jejich vývoje může v kostní dřeni docházet ke zvýšené tvorbě vaziva, což je odborně označováno jako rozvoj fibrózy- fibrotizace. Je-li krvetvorné prostředí kostní dřeně nahrazováno vazivem, klesá schopnost produkovat krevní buňky a v krvi se objevuje jejich nedostatek. Současně se krvetvorba obnovuje v místech, kde se za fyziologické situace nachází před narozením, tedy ve slezině a játrech. Zvětšení těchto orgánů je tedy také typické pro pokročilá některých stadia myeloproliferativních onemocnění.
Polycytemia vera: je charakterizována zejménazvýšeným zastoupením červené krevní řady, často však bývají v nadnormálních hodnotách i krevní destičky a bílé krvinky.
Primární myelofibróza: je prognosticky nejzávažnější z uvedených MPN. Onemocnění se vyvíjí od raného obrazu charakterizovaného v krvizvýšeným zastoupením většinou všech tří řad do pokročilé fáze s výraznou fibrózou ( vazivovatění) v kostní dřni a obnovením krvetvorby ve slezině a játrech.
Esenciální (primární) trombocytemie vzniká poruchou krvetvorných kmenových buněk kostní dřeně. Dochází k nekontrolovanému množení trombocytů (krevních destiček).
Krevní destičky hrají zásadní roli v procesu tvorby krevních sraženin. Příznaky a projevy ET zahrnují nejen vysoký počet krevních destiček, ale i poruchu jejich funkce. Pokud je počet krevních destiček v organismu velmi vysoký, jejich funkce může být nedostatečná a konečným důsledkem bývá krvácení. Funkce krevních destiček je častěji porušena ve smyslu zvýšené tvorby krevních sraženin v cévách a z toho vyplývající poruchy prokrvení určitého orgánu.
Mladí pacienti často nevykazují žádné příznaky ani projevy onemocnění. Mají zvýšené riziko krvácení a/nebo trombózy. Problémy s krvácením se mohou objevit ve sliznicích nosu, úst, žaludku a střev. Krevní sraženiny mohou být viditelné i v podkoží. Nejrozšířenější a nejvážnější komplikace spojené s ET jsou krevní sraženiny, které se mohou objevit v žilním a tepenném systému. Trombotický proces ve velkých cévách v horní části břišní dutiny (vrátnice neboli portální žíla, jaterní žíly, žíly v oblasti sleziny, mezenteria ) a v koronárních tepnách je obzvláště závažný. V případě tvorby krevních sraženin, je rozhodujícím stav cév, který se zhoršuje s postupujícím věkem a také s projevy aterosklerózy.
